Historie

Na po?átku byla myšlenka. Jednoduchá a znamenitá. Líhnoucí se v hlav? práv? za?ínající saxofonistky Radky. „Chci hrát. Mám-li u toho vydržet, pot?ebuji kapelu. Která kapela m? nechá hrát, když nic neumím? No jedin? ta, kterou založím!“ A jak si usmyslela, tak se stalo. A p?išly další myšlenky. >>Jó takhle sehnat ješt? n?jaký pozounisty!<<  >>To je dobrý, poj?me se scházet každý ?tvrtek! >>Nevíte kudy se do toho fouká?<< >>A kdo ?íkal, že bych v Big Bandu nemohl hrát na mandolínu?<< >>Koukejte se všichni jak  dob?e hraju!“

 Takovou spoustu nesourodosti nebylo jednoduché udržet pohromad?, našt?stí ale p?ichází první dirigent >>Ješt? tak p?emluvit toho vlasatého kluka, aby nám to mával!<<  a rodí se název kapely >>Co si nalepit noty žvejka?kama na ze?, a? nám to nelítá?<<

Když totiž máte noty nalepené na st?n?, tak hrajete pochopiteln? zády nap?ed, takže BackSide Bigband a ten vlasatý jazzový nadšenec, bez kterého by nebylo v?bec nic, tak to byl Radim Ln?ni?ka. S ním p?išly první správn? zahrané synkopy a po roce i první koncerty, slavné skladby jako Superoctavia, Neznámá ?.1, Neznámá ?. 2, špagety jako taktovky, nadšení, radost, legrace…, jenom takhle sehnat ješt? n?jaké ty pozounisty.

Ale když nadšení udává tempo, leckdy pokulhává disciplína. Což byl bohužel p?esn? náš p?ípad. Režimu nám bylo t?eba, na scénu vpochodovává nový velitel. Jan Lexa, voják každým coulem, a každý hned v?d?l, kde ho bota tla?í. T?i d?razné poklepy taktovkou p?inášejí pro mnohé hrá?e myšlenky ryze p?evratné >>Když k vám hovo?ím a n?co vysv?tluji, tak p?esta?te prosím fun?t do t?ch nástroj?!<<

Po syrové zim? p?ichází sv?ží máj v podob? ženy – dirigentky. Ivana Camrdová – Fitznerová, mladá nadaná skladatelka, p?ebírá už pom?rn? spo?ádanou kapelu po neklidné pubert?, n?žnou dív?í rukou spolehliv? kormidluje tlupu mladých nevybou?enc? správným sm?rem a ?eší vlastn? jen jediný problémek, kde by se už teda sakra dali sehnat ti zatracení pozounisti?!!

Tolik tedy k dob? starov?ku, tudíž dob? „p?ed n.L.“ rozum?j p?ed naší Lenkou. S Lenkou Vašátkovou p?ichází rozvoj, profesionalita (i s profesionálními muzikanty), odpov?dnost a spousta práce. A to spolu s její jasnou vizí a p?esv?d?ivým sexy zade?kem p?ináší plody. Plody sladké, jako turné po Anglii, N?mecku, Francii a severní Morav?, koncerty ve slavných jazzových klubech domácích i zahrani?ních, ale i plody trpké, což je lou?ení se s dlouholetými spolufouka?i a kamarády, kte?í nestíhají nebo se nedokáží srovnat s tím, že ty úpln? první myšlenky nahradily nové. T?eba ty o divácích, že i oni by se m?li b?hem koncertu bavit, nejenom band.

Ale n?které slavné p?vodní myšlenky z?stávají nep?ekonány i po dvaceti letech. Netušíte náhodou kde sehnat kone?n? n?jaký pozounisty?